Všeobecně-lidové stránky

Filozofií Zlaťulky bylo od počátku zachování vlastního "hodového" stylu, respektujícího odlišnosti tradic v jednotlivých obcích a oblastech, rovný přístup a utváření kamarádského prostředí mezi muzikanty a krojovanou chasou v jednotlivých obcích, nepředstíraná chuť lidi pobavit, co nejmenší snaha o vlastní propagaci jiným než přirozeným způsobem a odmítavý postoj k nečistým medializačním praktikám některých kapel.

Postupné naplňování této filozofie umožnilo Zlaťulce nejen přežít, ale již v roce 1996 patřila k nejoblíbenějším hodovým muzikám na Podluží. Její působení však není omezeno pouze oblastí Podluží, a proto se také postupně dostala i do povědomí posluchačů za hranicemi podlužáckého regionu. Tomu velmi napomáhá i každoroční účast kapely na páteční přehlídce dechových hudeb Podlužáckých národopisných slavností ve Tvrdonicích, která mívá pro kapelu vždy strategický význam.

Na konci sezóny v roce 1996 ukončuje z rodinných důvodů své působení ve Zlaťulce Petr Straka a funkci kapelníka přebírá Peter Ondriska. Uměleckým vedoucím je jednohlasně zvolen Mgr. Vladimír Štvrtecký. Odchodem Petra Straky však neodchází jen duchovní otec a manažer kapely, ale zároveň vyhraný rutinér klíčového nástroje v dechovce. Následující období několika let je pak spojeno s častým střídáním muzikantů na postu první křídlovky a později i tenoru. Několik muzikantů si tvrdý chléb třídenního hodového muzicírování vyzkoušelo a mohlo se pro posílení kapely rozhodnout. Z různých důvodů však tak neučinili. Poděkování určitě patří hráči první křídlovky Františku Kaňovi z Ladné, který nám v této době i přes své vážné zdravotní problémy vždy rád vypomohl a svým citlivým „Juráčkovským“ přednesem hodových skladeb napomohl zachovat tvář a ducha Zlaťulky.

Do roku 2000 si jako hosté ve Zlaťulce zazpívali téměř všichni zpěváci z většiny kapel působících v širokém okolí. Scházelo nám pevné pěvecké zázemí. Nejčastěji s námi zpívala dvojice Marie Kosková a Radek Šimkovič („Galánek“). Ti s námi natočili i naši prvotinu „Na hodech“, ve které jsme se výběrem skladeb i herním projevem snažili navodit atmosféru hodů na Podluží. I přes veškerou snahu muzikantů a zpěváků se problémy kapely, umocněné sekčním způsobem nahrávání, projevily na výsledku a nosič tak nesplnil zcela naše očekávání. Stal se však kvádrem nárožním nutné obrody Zlaťulky. Právě situace kolem nahrávky, jejího vydání a rozporuplné odezvě na ni, zcela jednoznačně ukončila pokračující dekadenci Zlaťulky a naopak odstartovala novou éru v historii této kapely.

V sezóně 1999 začalo jádro kapely v čele se svým vedením usilovně pracovat na doplnění přední linie. Oslovení mladých a perspektivních muzikantů se ukázalo jako nejlepší volba. Naše řady tak do sezóny 2000 posílil tenorista Slávek Ruman (SR), pozounista a tenorista Rasťo Pavúček (SR) a tehdy teprve 17tiletý křídlovák Robert Kucharič (SR). Ve stejné době posílila kapelu i nová pěvecká formace: Lucie Straková, Jana Janošková a Ing. Jaroslav Snopek.

Kvalitativní růst muziky podpořený výkonem nových členů a stále rostoucí snaha kapel z okolních regionů prosadit se v atraktivní oblasti Podluží, vyvolal nutnou změnu poměrně konzervativní strategie Zlaťulky a postupnou orientaci na vhodné a racionální propagační snahy spojené s posilováním pozice na Podluží. Proto byl také natočen druhý již plně konkurenceschopný nosič s názvem „Pár slůvek“, který se setkal převážně s kladným ohlasem.

Vývoj v oblasti dechové hudby je silně svázán s rozvojem kulturní složky celé společnosti. Rostoucí zájem dětí a mládeže o hudbu a její studium dává podnět k utváření široké a kvalitní muzikantské základny, která je předzvěstí neustálého růstu úrovně dechové hudby na Podluží.

Zlaťulka.