
Dechová hudba Zlaťulka vznikla na jaře roku 1993. U jejího zrodu stálo několik muzikantů ze zanikající DH Starohorky z Velkých Pavlovic, kteří chtěli nadále pokračovat v hraní tradičních krojových hodů a zábav ve stylu a duchu „Juráčků“ – muziky, která v 60 až 80 letech ustálila způsob interpretace sousedských, valčíků, polek, vrtěných, verbuňků a hošijí, které k hodům na Podluží historicky patří. Základním kamenem repertoáru byly vždy skladby Metoděje Prajky, Antonína Žváčka, Jožky Konečného a dalších jihomoravských lidových autorů, ale kapela nikdy neodmítla zahrát písničky a skladby z dílen autorů jiných regionů Moravy a Česka a rovněž z řad tanečních melodií. Přesto byla vždy Zlaťulka označována jako pravověrná podlužácká kapela.
Duchovním
otcem, manažerem a kapelníkem Zlaťulky byl po založení Petr Straka
z Lanžhota, hrající první křídlovku. Ten během jednoho roku, spolu se
svým bratrem Františkem Strakou a dalšími zakládajícími členy, vytvořil
a stabilizoval jádro kapely z řad mladých muzikantů Moravy a Slovenska
tak, že již v sezóně 1994 se začala kapela postupně prosazovat na
podlužáckých hodech v jednotlivých obcích. Nová a neznámá kapela měla
zpočátku velké množství skeptiků a kritiků, kteří jí v silné konkurenci
hrajících kapel dávali jen malé šance na udržení či přežití. Filozofií
Zlaťulky bylo od počátku zachování vlastního "hodového" stylu,
respektujícího odlišnosti tradic v jednotlivých obcích a oblastech,
rovný přístup a utváření kamarádského prostředí mezi muzikanty a
krojovanou chasou v jednotlivých obcích, nepředstíraná chuť lidi
pobavit, co nejmenší snaha o vlastní propagaci jiným než přirozeným
způsobem a odmítavý postoj k nečistým medializačním praktikám některých
kapel. Postupné
naplňování této filozofie umožnilo Zlaťulce nejen přežít, ale již
v roce 1996 patřila k nejoblíbenějším hodovým muzikám na Podluží. Její
působení však není omezeno pouze oblastí Podluží, a proto se také
postupně dostala i do povědomí posluchačů za hranicemi podlužáckého
regionu. Tomu velmi napomáhá i každoroční účast kapely na páteční
přehlídce dechových hudeb Podlužáckých národopisných slavností ve
Tvrdonicích, která mívá pro kapelu vždy strategický význam. Na
konci sezóny v roce 1996 ukončuje z rodinných důvodů své působení ve
Zlaťulce Petr Straka a funkci kapelníka přebírá Peter Ondriska.
Uměleckým vedoucím je jednohlasně zvolen Mgr. Vladimír Štvrtecký.
Odchodem Petra Straky však neodchází jen duchovní otec a manažer
kapely, ale zároveň vyhraný rutinér klíčového nástroje v dechovce.
Následující období několika let je pak spojeno s častým střídáním
muzikantů na postu první křídlovky a později i tenoru. Několik
muzikantů si tvrdý chléb třídenního hodového muzicírování vyzkoušelo a
mohlo se pro posílení kapely rozhodnout. Z různých důvodů však tak
neučinili. Poděkování určitě patří hráči první křídlovky Františku
Kaňovi z Ladné, který nám v této době i přes své vážné zdravotní
problémy vždy rád vypomohl a svým citlivým „Juráčkovským“ přednesem
hodových skladeb napomohl zachovat tvář a ducha Zlaťulky. Do
roku 2000 si jako hosté ve Zlaťulce zazpívali téměř všichni zpěváci
z většiny kapel působících v širokém okolí. Scházelo nám pevné pěvecké
zázemí. Nejčastěji s námi zpívala dvojice Marie Kosková a Radek
Šimkovič („Galánek“). Ti s námi natočili i naši prvotinu „Na hodech“,
ve které jsme se výběrem skladeb i herním projevem snažili navodit
atmosféru hodů na Podluží. I přes veškerou snahu muzikantů a zpěváků se
problémy kapely, umocněné sekčním způsobem nahrávání, projevily na
výsledku a nosič tak nesplnil zcela naše očekávání. Stal se však
kvádrem nárožním nutné obrody Zlaťulky. Právě situace kolem nahrávky,
jejího vydání a rozporuplné odezvě na ni, zcela jednoznačně ukončila
pokračující dekadenci Zlaťulky a naopak odstartovala novou éru
v historii této kapely. V sezóně
1999 začalo jádro kapely v čele se svým vedením usilovně pracovat na
doplnění přední linie. Oslovení mladých a perspektivních muzikantů se
ukázalo jako nejlepší volba. Naše řady tak do sezóny 2000 posílil
tenorista Slávek Ruman (SR), pozounista a tenorista Rasťo Pavúček (SR)
a tehdy teprve 17tiletý křídlovák Robert Kucharič (SR). Ve stejné době
posílila kapelu i nová pěvecká formace: Lucie Straková, Jana Janošková
a Ing. Jaroslav Snopek. Kvalitativní
růst muziky podpořený výkonem nových členů a stále rostoucí snaha kapel
z okolních regionů prosadit se v atraktivní oblasti Podluží, vyvolal
nutnou změnu poměrně konzervativní strategie Zlaťulky a postupnou
orientaci na vhodné a racionální propagační snahy spojené s posilováním
pozice na Podluží. Proto byl také natočen druhý již plně
konkurenceschopný nosič s názvem „Pár slůvek“, který se setkal převážně
s kladným ohlasem. Vývoj
v oblasti dechové hudby je silně svázán s rozvojem kulturní složky celé
společnosti. Rostoucí zájem dětí a mládeže o hudbu a její studium dává
podnět k utváření široké a kvalitní muzikantské základny, která je
předzvěstí neustálého růstu úrovně dechové hudby na Podluží. Zlaťulka.